Ubytování v Mongolsku

Ubytovat se v Mongolsku není problém, ovšem samozřejmě záleží na rozpočtu a znalostech mongolštiny. Při komerčním zájezdu se nemusíte o ubytování starat a při dobrodružnějších výletech alespoň užijete nějakou legraci.

Hotely a hostely

Ve větších městech, zejména v Ulánbátaru, není problém sehnat nějaký hotel či hostel. Připravte se na evropské ceny a dobře vybírejte. Hvězdičky nemusí odpovídat realitě a raději vybírejte podle polohy. V Ulánbátaru je mnoho různých hotelů a ubytoven okolo nádraží a v centru, raději se držte rušných částí města a velkým obloukem se vyhněte osamoceným budovám či ubytování někde na kraji jurtoviště.

Městská zástavba v centru Ulánbátaru v noci

Mimo Ulánbátar rapidně klesá cena i kvalita ubytování, na venkově často neseženete nic a v okresních městech je obvykle hotel název pro barabiznu odpovídající ubytovně pro dělníky. Teplá vody, funkční elektřina či zamykatelné dveře jsou často jen zbožné přání.

Kempy

Klasické stanové kempy se příliš nevyskytují, s výjimkou národních parků s vyhrazenými místy ke stanování. Pod pojmem kemp se často rozumí spíše hotel sestávající ze skupiny jurt k pronajmutí.

Stanování

Na venkově můžete stanovat prakticky kde chcete, ale samozřejmě raději dál od vesnic a držte se i z dohledu jurt. Pokud to nejde, vždy se předem ptejte pastevce, zdali mu stan nevadí.

Centrum Erdentu s moderní panelovou zástavbou

Jurty

Tradiční jurta je známá také pod názvem ger. Na venkově vás může pastevec nechat přespat u sebe v jurtě, ale nejspíš to bude rušná noc. V jurtě bydlí celá rodina pohromadě a rozhodně si kvůli vám násilí dělat nebudou. Mongolská pohostinnost je však velmi známá a hlady určitě neumřete. Vyplatí se mít nějaké propisky, tričko či sladkosti na oplátku jako dárek. Alkoholu se vyhněte, případně ho pastevci dejte až při odjezdu, jinak se nejspíš opije a budou potíže. Pokud budete spát v jurtě na zemi, lehněte si vedle nábytku. Jurta totiž od spodu větrá a když budete vedle stěny, zažijete nezapomenutelnou noc v průvanu.

Typický hotel sestávající z luxusních jurt

Podnájem

Pro dlouhodobé pobyty se vyplatí pronajmout byt, ale připravte se na podmínky (hodně) sešlého paneláku za cenu českého bydlení. Opravdu kvalitní bydlení se moc nepronajímá, ale na sídlišti lze obvykle sehnat nějaký přiměřený byt. Připravte se na hlučné sousedy a občas nepoteče teplá voda nebo nepůjde proud. Ve městech ale nebývá problém s internetem či pokrytím mobilního signálu.

Typická venkovská jurta s útulkem pro dobytek

Ulánbátar

Ulánbátar je hlavním městem Mongolska. Rozkládá se na poměrně velké ploše v údolí řeky Tuul. Díky své nadmořské výšce okolo 1300 m n. m., výrazně kontinentálnímu klimatu a průměrné teplotě okolo –10 oC je považován za nejchladnější hlavní město světa. Ulánbátar má vlastní mezinárodní letiště zvané Čingischánovo, poblíž centra je také vlakové nádraží. Železnice vede z ruského Ulan Ude do čínského Pekingu právě přes Ulánbátar, tato trasa je také známá jako Transmongolská magistrála.

Centrum Ulánbátaru v noci

Historie města

Založení hlavního města Mongolska je otázkou složitou a nejasnou. Původní mongolští nomádi neměli stálé sídlo, ale od roku 1639 měli ceremoniálně umístěný hlavní klášter. Ten byl ovšem putovní a rozhodně nesídlil na místě dnešního Ulánbátaru. Trvalé osídlení na místě dnešního hlavního města se datuje až od roku 1778. Čínští správci, kteří fakticky vládli Mongolsku, používali tehdejší město Urga jako správní centrum. Po osvobozeneckých bojích roku 1911 se město krátce změnilo na Niĭslel Khüree (Hlavní tábor). Roku 1919 bylo Mongolsko opět částečně obsazeno Čínou a teprve roku 1921 se podařilo Mongolsko zcela osamostatnit s pomocí Rudé armády.

klášter Dashchoilin Khiid

Na památku osvobozeneckých bojů se město jmenuje právě Ulánbátar (Ulaan Baatar – Rudý hrdina). Ve spolupráci se Sovětským svazem začalo mohutné budování zejména podél východozápadní třídy Míru. Byla postavena řada zděných budov, mezi jinými například hotel Altaj či opera a roku 1942 také univerzita. Po zrušení sovětské nadvlády roku 1990 se Mongolsko dostalo do silného hospodářského i kulturního rozkladu, větší rozmach města nastal až po roce 2000. V 21. století dochází k průdkému nárůstu zahraničních návštěvníků i přílivu investorů, zejména z Číny. V posledních letech se město mění doslova před očima, rostou nové moderní budovy a sídliště, rozšiřují se zpevněné komunikace a vznikají moderní obchodní centra.

Památky a muzea

Ulánbátar rozhodně není město stavěné pro turisty, drtivou většinu jeho rozlohy tvoří jurtoviště, dřevěné domky a průmyslové oblasti s věčně kouřícími uhelnými elektrárnami. V centru města se nachází mauzoleum Suchbátara (slavného mongolského hrdiny), v centru naleznete také několik klášterů. Nejvýznamnější je klášter na vrchu Gandan s 26,5 m vysokou zlatou sochou Migjid Janraisig. Dále je velmi významný klášter Choijin Lama, který byl vybudován v letech 1904-1908 a díky přeměně na muzeum v roce 1938 jako jeden z mála unikl ničení klášterů za stalinské éry. Mezi doposud praktikující a velmi zajímavé kláštery patří Dashchoilin Khiid na severním okraji centra, který vznikl ze zábavního parku a má velmi netypickou architekturu.

klášter Choijin Lama

Z mnoha palácových a chrámových komplexů se do dneškě zachoval pouze Zimní palác Bogd chána (Bogd khaanii nogoon süm). Za zmínku stojí také Čingischánovo náměstí (také Hlavní anebo Suchbátarovo), kde je mongolský parlament se sochou Čingischána. Uprostřed náměstí stojí velká jezdecká socha Suchbátara, která byla údajne umístěna na místě kde se vymočil Suchbátarův kůň, což Mongoli považují za šťastné znamení. Z Rusko-mongolského památníku Zaisan je krásný panoramatický výhled na Ulánbátar a také můžete obdivovat krásu sovětských památníků, které již v ČR vymizely.

klášter Gandan

Ubytování

S ubytováním ve městě není problém, ovšem raději se poohlédněte po opravdu ověřených a bezpečných hotelích či hostelech v centru města. Večerní cesta rozhrkanou MHD nebo pochybným taxíkem do okrajových částí Ulánbátaru může být bezesporu zajímavým zážitkem, ale raději se držte při zemi. Zejména v sezóně počítejte s poněkud vyšší cenou za slušné ubytování, Ulánbátar se teprve otevírá cestovatelům a nemá příliš velké ubytovací kapacity.

typická dopravní situace v Ulánbátaru

Bezpečnost

Západní turisté již zdaleka nejsou v Ulánbátaru takovou atrakcí jako třeba před 10 lety. Centrum města s moderní zástavbou je relativně bezpečné i v noci, ale zapadlé zkratky mezi paneláky raději vynechte. Výpravy do chudinských jurtovišť mimo centrum nemusí být právě nejlepší nápad, po setmění už vůbec ne. O mongolské pohostinnosti bájí řada cestovatelů, ovšem zejména pro městská jurtoviště to rozhodně neplatí. Velký pozor si dávejte také na podvodníky a kapsáře, kteří jsou i v centru velice hojní.

Strava v Mongolsku

Mongoli jsou především pastevci a tomu odpovídá i jejich strava. Většinou se konzumuje hodně masa, různé mléčné výrobky a přílohu tvoří různá těsta či nudle. Zelenina a koření se používají poměrně málo. Pije se tradiční slaný zelený čaj a v sezóně kumys.

Stolování

Mongoli jsou zvyklí jíst kvanta tučného masa a nejí mnoho zeleniny, běžné jsou různé výrobky z mléka. Kvalita potravin je ve srovnání s našimi naprosto vynikající. U jídla se běžně srká, mlaská a krká, jezení rukama také není na obtíž. Naopak velkou urážkou může být, pokud se v jídle rýpete či necháváte nedojezené maso. V Mongolsku se na české upejpání nehraje a odmítáním jídla si přátele rozhodně neuděláte. V lepších restauracích ve městech se připravte na ceny podobné našim. V různých vývařovnách se najíte výrazně levněji, ale výběr je podstatně omezenější a občas vás čeká pořádný blaf.

Typické mongolské chušury

Pití

Z nealkoholických nápojů se pije tradiční sutece, což je osolený zelený čas s mlékem či trochou másla. Ne každému to vyhovuje a zejména slanější verze mohou být nepříjemné. Vodu pijte pouze po převaření nebo balenou, jinak vás střevní potíže neminou. Ve vzdálenějších oblastech teče z pramenů pitná voda, ale dejte velký pozor na pastevce, aby ve vodě nebyl nějaký bonus.

Z alkoholických nápojů se pije vodka a pivo. Lepších druhů vodky se nemusíte nijak obávat, je často lepší jak v ČR. Levnější piva nejsou moc kvalitní, ale v lepších restauracích se točí i dobrá místní piva.

Maso

Nejčastěji se setkáte se skopovým, běžné je však i kozí, hovězí, koňské, yačí i velbloudí maso. Maso je obvykle vynikající kvality, bohužel ho domorodci často vylepšují obzvláště tučnými kusy, což může netrénovanému žaludku způsobit těžké chvíle. Pokud si dáte v restauraci steak, určitě bude výborný. Vyhněte se oblíbenému masu z tarbagánů (svišť), přenáší totiž mor.

Typické mongolské buzy

Mléčné výrobky

Mongoli jsou pastevci a vzhledem k tomu mají i širokou paletu mléčných výrobků. Kromě mléka můžete narazit na vynikající jogurt (tarak), máslo či různě sušené sýry a tvaroh, které jsou někdy tvrdé jako kámen. Oblíbený je také kumys, což je obdoba kysaného mléka. Pokud vám nedělá mléko dobře, obloukem se vyhněte zejména kumysu, jinak vás průjem nemine. Z mléka se dělá i speciální pálenka šimin archi.

Běžné místní pochutiny

Mezi nejčastější „stánkové“ jídlo patří zejména chušury, což je placka plněná sekaným masem a případně i cibulí. Chušur se na kraji ukousne, vypije se tekutá mastnota a pak se teprve dojídá zbytek – jinak zaručeně skončí sádlo na vašem oblečení. Další oblíbená pochoutka jsou buzy, což jsou jednoduché knedlíky z mouky plněné podobnou směsí jako chušury a vařené ve vodě.

Další velmi oblíbenou pochutinou je tsujvan (cujvan), což jsou nudle a sekané maso. Obvykle se navrch přidává velký kus sádla, který je záhodno sníst, pokud nechcete hostitele urazit. Polévka lapša je v podstatě tsujvan vařený ve vodě, popřípadě může také vzniknout nalitím sutece do tsujvanu. Mezi oblíbené sladké dezerty patří borcogy, což jsou jakési pidikoblihy bez náplně.

Ve městech a zejména v restauracích se setkáte i s řadou azijských, amerických a evropských jídel. Na venkově se setkáte s celou paletou mléčných výrobků a různých tradičních jídel, která ve městě chybí. Pokud se chcete dozvědět více, doporučuji článek o
tradiční mongolské kuchyni i s recepty
.

Tradiční mongolská pochutina - svišť grilovaný s pomocí letlampy

Nákup potravin

Ve městech bez problémů nakoupíte potraviny v supermarketu, ale nabídka se samozřejmě značně liší. V souhrnu jsou ceny nižší než u nás, ale samozřejmě záleží co a kde kupujete. Čerstvá zelenina je poměrně drahá, ale bývá k mání levnější zavařená zelenina ve sklenicích. Jako přílohu lze koupit rýži a různé druhy nudlí, případně borcogy a další podobné formy pečiva. Český chleba samozřejmě nekoupíte, nejčastěji se vyskytuje kyselý ruský chleba. Běžně se vyskytuje i řada azijských specialit, které u nás neuvidíte. Maso je lepší koupit u řezníka, ale vzhledem k bídné hygieně radši vždy zcela čerstvé. Na venkově je to s nákupem potravin horší, ale pokud zastavíte někde u jurty, dostanete najíst a často ještě výslužku na cestu. Čím dále od turistických oblastí, tím samozřejmě lépe.

Mongolská příroda

Příroda Mongolska je velmi zajímavá a díky rozloze a malé hustotě obyvatel se ji naštěstí zatím nepodařilo zdevastovat. Rozmanité prostředí sahá od velehor na Altaji až po velmi drsné pouštní prostředí centrální Gobi.

Klima

Mongolské klima je silně kontinentální, s extrémními výkyvy teplot mezi dnem i nocí a také mezi létem a zimou. V létě vás na jihu mohou postihnout i teploty nad 40 °C ve stínu a v noci bude pár stupňů nad nulou. V zimě nebývají nijak výjimečné teploty výrazně pod –30 °C. Srážky nejsou příliš vydatné, často se jedná pouze o bouřky či přeháňky. V Mongolsku je často až 260 dní v roce jasno. Sněhová pokrývka nebývá příliš vysoká, může se ale díky nízkým teplotám udržet velmi dlouho. Ve vyšších polohách není výjimkou sněžení ani v půli
května a v září již opět nastupují mrazy. Na pouštích a stepích hodně fouká, zejména na jaře, a všudypřítomný prach velmi znepříjemňuje cestování.

Usedlost v horské stepi jižně od Erdenetu

Fauna

Velmi běžně se setkáte s ovcemi, kozami, jaky, krávojaky, velbloudy a psy. Zejména na psy pozor, vzteklina není nijak vzácná a psi bývají hodně agresivní. Žádné slitování není na místě, často ani nestihnete vystoupit z auta a už máte psa na noze! Kámen či klacek jsou holá nezbytnost, mongoli se psi zachází velmi surově a jakákoliv ohleduplnost se vám rychle vymstí. Také pozor na jaky, tato zvířata jsou dost prchlivá.

Mezi přírodními druhy jsou určitě zajímaví mongolští svišti zvaní tarbagáni. Mongoli je často loví jako vyhlášenou pochoutku, ale přenáší černý mor, tak si raději nechte zajít chuť. Dále můžete spatřit četné ptáky, drobné hlodavce, ve stepích vzácněji i antilopy či divoké koně. Na pouštích také hodně narazíte na velká sarančata, kobylky, ještěrky, hady a škorpióny. Zejména hadům a štírům se obloukem vyhněte, některé druhy jsou smrtelně jedovaté. Téměř všude se vyskytují vlci. Mezi vzácné druhy patří gobijští medvědi, ovce argali,
kozorožci, koně Převalského a sněžný leopard (Irbis).

Sněžný levhart (Irbis) v zimě

Samostanou kapitolou jsou ryby, na které se do Mongolska pořádají zájezdy. Mezi velmi vítané trofeje patří zejména známí tajmeni, dále se vyskytují různé druhy pstruhů, štiky, lenoci a síhové. Ryby jsou velmi hojné, ale v některých známých oblastech je nezodpovědně vedené rybářské nájezdy dokázaly prakticky vybít. Pokud rybaříte, pak je pro vás Mongolsko doslova ráj. Mějte však na paměti, že špatná ochrana přírody rozhodně
není důvodem, abyste se podíleli na další devastaci mongolské přírody.

Flóra

Ve vlhčích oblastech na severu potkáte ve stepích řadu rostlin typických pro horské stepi. Na jaře zde hojně kvetou koniklece, zakrslé kosatce, hořce, lomikameny, lilie, divoký česnek a řada dalších druhů. Ve stepích a lesostepích převládají modříny, ve vyšších polohách se objevují i keře, břízy a řada horských rostlin. Směrem do polopuští a pouští ubývá rostlinných druhů a altajská a sibiřská flóra je nahrazena rostlinami typickými pro Gobi. Převažují různé stepní trávy, tamaryšek, tymián, divoké česneky a řada suchomilných rostlin. Ve vádích a v osadách se vyskytují zavlečené topoly a některé suchomilné keře.

Rozkvetlý koniklec v mongoslké stepi blízko Erdenetu

Ochrana životního prostředí

Situace se v posledních deseti letech výrazně zlepšila, přesto to stále není nijak slavné. Mongolsko má sice několik národních parků, ale předpisy obvykle platí pouze pro turisty. Například turista dostane pokutu za stanování (protože nechce platit nehorázné peníze za nocleh v předepsaném hotelu), zatímco domorodci o 200 m dál pálí pneumatiky. V Ulánbátaru bývá pravidelně otřesný smog, zejména v zimě, protože se využívají uhelné
teplárny a elektrárny na velmi nekvalitní uhlí. Mongoli si také své přírody neváží a v podstatě ji bezostyšně plundrují. Odpadky hází rovnou na zem nebo z okénka auta a z měst se odpadky pouze vyvezou někam mimo dohled do stepi. Stále pokračuje drastické odlesňování v severnějších oblastech a vybíjení některých živočichů, zejména tarbagánů. V podstatě nekontrolované situace využívá i řada těžařských firem, které využívají nesmírné zásoby nerostných surovin. Vesměs se jedná o zahraniční firmy z “vyspělých” zemí, které zde často naprosto barbarským způsobem devastují a zamořují krajinu, protože zde nad nimi není žádný dohled.

Odpadky volně pohozené v mongolské stepi

Doprava v Mongolsku

Cestování po Mongolsku není drahé, často je však velmi dobrodružné. Nabízí se celkem pestrá paleta možností, záleží na vašem rozpočtu a cestovatelských plánech. K zakoupení lístků na vlak či autobus musíte předložit pas, většinou stačí i kopie. Ceny vyjma pronájmů aut jsou poměrně lidové. K řízení je lepší mít mongolský řidičák, jezdí se vpravo.

Vlak

Cesta vlakem je v Mongolsku jediná možnost jak cestovat včas, čistě a bezpečně. Vlaky jezdí velmi přesně, jsou pohodlné, čisté a prakticky stejné jako v Rusku. Vagóny mají kupé, která lze samozřejmě zamknout a ve vlaku se dá bez problémů spát. V případě zájmu není problém nakoupit jídlo a k dispozici je horká voda. Pokud cestujete někam dál, vyplatí se obětovat pár korun navíc a užít si pohodlí i bezpečí vlaku.

Autobus

Po Mongolsku samozřejmě jezdí dálkové autobusy, jedná se však často spíše o pojízdný cirkus. Asfaltových silnic není právě mnoho, autobusy jezdí málokdy včas a někdy nevyjedou vůbec. Pokud potřebujete stihnout odlet domů, rozhodně není dobrý nápad jet na poslední chvíli autobusem. Většina autobusů vypadá vcelku slušně, ale jsou hojně využívané chudšími obyvateli, kteří často autobusem vozí hromady krabic, velké nákupy a někdy i menší domácí zvířata. O věci se příliš obávat nemusíte, ale určitě se připravte na hlučnější spolucestující a dost divoké řidiče. Zastávky na záchod nebývají zrovna časté a pokud neumíte mongolsky, může být případná domluva trochu problém.

Taxi a stop

Nejvíce rozšířenou dopravou po městech a často i mezi městy jsou taxíky. Vozidla nemusí být označená, v podstatě lze stopnout skoro jakékoliv auto. Jediné nebezpečí obvykle vyplývá ze schopností řidičů a často budete muset umět alespoň pár slov mongolsky, jinak se nedomluvíte. O ceně se obvykle smlouvá a v takovém případě je neznalost mongolštiny velká nevýhoda. I za stopování se často platí, raději se ptejte předem!

Typická situace v ulicích Ulánbátaru

Pronájem auta

Pokud nejste ostřílení cestovatelé se zkušenostmi z divokých zemí, raději si najímejte auto s řidičem. Ušetříte si tak nervy s řízením i problémy s řidičským průkazem. Na ceně i termínech se domluvte předem, ale raději počítejte s dalšími tahanicemi ohledně ceny a trasy. Hlavní je trvat na svém a nenechat se přesvědčit k případným nesmyslům. Pokud chcete jet do Gobi nebo do oblastí mimo asfalt, což je v Mongolsku většina míst, tak si raději sežeňte někoho s terénním autem a to auto si předem dobře prohlédněte. Obvykle není problém sehnat několik nabídek, takže určitě smlouvejte. I tak často zaplatíte poměrně dost. Pokud jedete někam dál, je často výhodnější jet delší úsek vlakem nebo autobusem a sehnat auto až na místě. Na venkově však můžete mít trochu problém se sháněním slušného terénního auta. Velmi dobré jsou ruské Furgony, ale nehodí se do vyloženě pouštního terénu, protože mají chlazení vzduchem a často se přehřívají.

UAZ je obvyklým dopravním prostředkem na mongolském venkově

Lidé a zvyky

V Mongolsku zažijete nefalšovaný kulturní šok a na nějaké evropské zvyklosti rovnou zapomeňte. Mongoli netrpí evropským chápáním špatných a dobrých věcí, dejte si proto velký pozor na některé zvyklosti. Některé zvyky jsou příjemné, některé zvláštní a některé vyloženě nebezpečné.

Náboženství

V současnosti převažuje v Mongolsku určitá forma buddhizmu, který má prvky původního animizmu a šamanizmu. Kazašská menšina je z velké části muslimská. V Mongolsku původně působili nestoriáni, později i křesťanské misie, ale ani jedno se příliš neujalo.

Socha ochránce v klášteře Čoidžin lama

Velkou ranou pro buddhisty byl zejména nástup komunizmu. Převážná většina klášterů v Mongolsku byla zničena a tisíce mnichů byly popraveny. Byly ponechány pouze 4 kláštery jako „muzea“ a některé odhady hovoří až o 30 tisíci popravených.

Město vs. venkov

Ve městech panuje úplně jiná situace než na venkově. Zatímco ve městě již často funguje poměrně evropský způsob života, na venkově funguje tradiční pastevectví. Mongoli ve městě bydlí normálně v domech, chudší potom v dřevěných domcích a jurtách na kraji města, někteří chodí běžně do práce a část se věnuje různým neurčitým formám obživy. Celkem bez problému se domluvíte a nakoupíte cokoliv. Na venkově chodí mnoho lidí v tradičních oděvech a většina se živí pastevectvím. Venkovští mongoli jsou navenek sice zamlklejší, ale čato jsou velmi pohostinní a poctiví, což ve městech rozhodně neplatí. Na venkově se také málokdy setkáte s nějakými krádežemi či obtěžováním, případné neshody
obvykle vznikají pouze z neznalosti místních zvyků.

Mongolský pastevec na koni

Jazyky

Ve větších městech a zejména v turistických oblastech se můžete domluvit i anglicky, jinak obvykle musíte doufat v ruštinu. Přibližně 1 % mongolů umí také česky, protože za socializmu studovali v tehdejší ČSSR. Jakmile jste mimo turistické oblasti, máte většinou smůlu a bez mongolštiny jste odkázáni na posunkovou řeč. Není na škodu umět alespoň základní směry, čísla a názvy jídel mongolsky.

Mongoli původně používali vlastní písmo, které však pod nátlakem Rusů vyměnili za upravenou azbuku. Dnes umí starý typ písma používat jen velmi málo obyvatel.

Interiér hotelové luxusní jurty

Pohostinnost

Zejména na venkově stále panuje tradiční vysoká pohostinnost. Při návštěvě jurty neplýtvejte vodou a neodmítejte jídlo, obojí je neslušnost. Pokud do jurty vstupujete, obchází se střed zleva a vychází se naopak. Není na škodu hostiteli poskytnout nějaký dárek na oplátku, může to být i drobnost, ale raději ne alkohol.

Diskriminace žen

Vládcem mongolské domácnosti je navenek muž, přestože emancipace značně pokročila i v Mongolsku. Žena má řadu svých práv a často fakticky vládne domácnosti, ale za určitých okolností není dobré být samotná žena (turistka). Můžete se setkat s přehlížením či hrubostí, ale na skutečné obtěžování dojde málokdy.

Historie Mongolska

Mongolsko v dnešní podobě v historii prakticky neexistovalo, zpočátku šlo pouze o pastevecké kmeny, které později vytvořily Mongolskou říši. Po čase se ale karta obrátila a naopak Čína okupovala Mongolsko až do roku 1911 a dodnes žije větší část mongolů v Číně.

Prehistorické Mongolsko

V dávných dobách zjevně existovalo v Mongolsku osídlení. Mezi nejstarší pozůstatky patří například jeskynní malby, megalitické kameny, mohyly a mnohem později i pozůstatky neolitického osídlení.

Předmongolské období

S příchodem železných zbraní se významně rozvinuli kočovní pastevci, kteří byli zároveň obávanými bojovníky. V období zhruba 300 let před Kristem až do 12 století našeho letopočtu se v oblasti dnešního Mongolska vystřídala řada dynastií a chanátů. Kočovné kmeny vytvářely klany a uskupení a čas od času vytvořily pevnější svazky, které ale zpravidla nevydržely dlouho. Kočovníci žili nejen v oblasti dnešního Mongolska, ale v celé oblasti střední Ázie a na Sibiři. Pravidelnou kratochvílí byly války s Čínou, kterou neustále napadaly různé kmeny a svazy.

Tradiční mongolský luk a kroužková košile

Vzestup Mongolů

Zhruba v 8. století vznikla první skupina klanů známá pod názvem Mongol. Teprve počátkem 12. století vznikla z jádra mongolských klanů skutečná říše. Mongoli sídlili v nejúrodnějších oblastech dnešního Mongolska a vedli války zejména s Tatary. V průběhu 12. století byla Mongolská říše pod silným tlakem, teprve v roce 1189 porazil chán Temudžin několik dalších uskupení a nakonec byl jmenován Čingischánem a po dalších bojích se od roku 1206 stal vládcem Mongolské říše. Z dob počátků říše také pochází mongolské písmo, které vycházelo z ujgurské abecedy.

Mongolská říše

Velkou říši ustanovil Čingischán a později ji převzali jeho dědicové. Po sjednocení Mongolů se k této říši přidaly některé okolní klany a kmeny. Čingischán hluboce reformoval mongolskou společnost a zavedl železnou kázeň. Mongoli vedli válku proti některým oblastem Číny, dobyli i Čínskou zeď. Odhady o jejich tehdejší síle počítají s populací zhruba 400 tisíc lidí a z toho přibližně 90 tisíc válečníků. Po rozdrcení dynastie Jin se pozornost mongolů nasměrovala na západ a již v roce 1220 dobyli území až po dnešní Írán, přestože proti nim stála několikanásobná přesila. Čingischán zemřel roku 1227 a jeho nástupcem se stal Ogedei. Ogedei založil hlavní město Charchorin (Karakorum) na řece Orchon. Do roku 1242 postoupila mongolská vojska až do Polska, na Moravu, do Maďarska a Moldávie.

Chrámový strážce v klášteře Čoidžin Lama v Ulánbátaru

Po podezřelé smrti Ogedeie se vystřídala řada vládců a koncem 13. století započal rozpad říše. Chán Kublai přesunul své sídlo do dnešního Pekingu a tím rozmnožil řady svých odpůrců. Kublai dobyl zbytek Číny a jeho dynastie i po jeho smrti ovládala jižní Sibiř, Čínu, Koreu a pochopitelně Mongolsko. Ostatní části bývalé Mongolské říše se nadále vyvíjely samostatně a nezasahovaly do dnešního Mongolska, proto je nadále ponecháme stranou.

Ve 13. a zejména potom ve 14. století pokračovaly boje o moc a navíc v Číně propukala řada rebelií. Roku 1368 definitivně padla dynastie Yuan v Číně a zbytky se přesunuly na sever, moci se v Číně ujala ryze čínská dynastie Ming, která už od roku 1370 začala s útoky na Mongolsko. Čínské invaze byly tvrdě odraženy, ale po roce 1380 se přece jen Číně podařilo podrobit jižní části Mongolska. Až do konce 17. století se Mongolsko a Čína střídavě napadali s rozdílnými úspěchy.

Buddhistický klášter Čoidžin Lama v Ulánbátaru

Nástup buddhizmu

První kontakty s buddhizmem nastaly již v 8. století, protože část Ujgurů byli buddhisté. Skutečný rozmach však nastal až ve 12. století za Čingischána a jeho nástupce Ogedeie. Druhá vlna buddhizmu nastala přelomu 12. a 13. století za chána Kublaie. Mongoli byli (a částečně dodnes jsou) animisté a šamanisté a příchod buddhizmu rozhodně nebyl nenásilnou záležitostí. Stará šamanistická víra byla označována jako černá a s novou žlutou buddhistickou vírou sváděla tvrdé boje. Mnoho šamanů bylo upáleno a tyto praktiky pokračovaly až do začátku 20. století. Třetí vlna buddhizmu proběhla v 16. století, v roce 1585 byl také založen klášter Erdene Zuu blízko Charchorinu.

Nadvláda Číny

Již v polovině 17. století rozdrtili kozáci burjaty v oblastech okolo Bajkalu a zaútočili i na
samotné Mongolsko, ale byli odraženi. Koncem 17. století a zejména v první polovině 18. století se Mongolsko postupně dostalo pod nadvládu čínské dynastie Qing. Mongoli museli povinně sloužit napříkald v armádě a odvádět koně, dobytek a další poplatky. Jakýkoli odpor byl krutě trestán.

Bogdský chanát

V roce 1911 proběhla v Číně Xinhajská revoluce a budoucí chán Bogd využil příležitosti. V červenci začala postupná snaha o osamostatnění Mongolska a v listopadu 1911 byl zástupce dynastie Qing deportován zpět do Pekingu. K 1. prosinci 1911 opět vzniklo samostatné Mongolsko. Rusko zpočátku uznalo samostanost Bogdského chanátu, ale v roce 1915 na nátlak Číny ustoupilo a Mongolsko bylo uznáváno pouze jako autonomní území Číny. Mongolsko fungovalo jako parlamentní demokracie, ale roku 1919 využila Čína změn díky revoluci v Rusku a opět zaútočila na Mongolsko. Tentokrát ale okupace neměla dlouhého trvání, protože ruský baron Roman Nikolaj Maximilian von Ungern-Sternberg zaútočil v roce 1920 ze severu a po tvrdých bojích dobyl hlavní město Urga (dnes Ulánbátar) a donutil čínskou armádu k ústupu. Jako silný odpůrce bolševizmu prosazoval samostatné Mongolsko.

Moderní sídliště v sovětském stylu

Komunistické Mongolsko

V roce 1921 se začaly formovat i komunistická hnutí v Mongolsku a po neúspěchu chána s pomocí od USA a Japonska hledali mongolští komunisté pomoc u SSSR. Chán nepodporoval komunizmus, ale kvůli zachování samostatnosti byl nucen tuto žádost podpořit. Revoluce v Mongolsku začala 18. března 1921 a Rudá armáda společně s revolucionáři vedenými Suchbátarem vytlačila jak zbytky čínských vojsk, tak i vojska barona von Ungern-Sternebrg. Baron byl lstí zajat a nakonec popraven. Chán Bogd zůstal u moci jako oficální hlava Mongolska až do své podivné smrti v roce 1924. Dne 26. listopadu 1924 byla zrušena monarchie a Mongolsko se stalo lidovou republikou. Od roku 1928 došlo k násilné kolektivizaci, soukromé podnikání bylo zrušen a započalo pronásledování církve. Bylo zničeno přibližně 700 buddhistických klášterů a bylo popraveno odhadem až 30 tisíc mnichů. Ponechány byly pouze 4 kláštery jako muzea a nadále se bohoslužby konaly pouze v chrámu Gandan v Ulánbátaru, pouze pro mezinárodní návštěvy.

Druhá světová válka Mongolsko příliš nepostihla, poměrně slavná je bitva na Chalchyn Golu, kde svou kariéru údajně zahájil maršál Žukov, podle některých pramenů se ale bitvy vůbec nezúčastnil. Po válce došlo v roce 1950 k další kolektivizaci stád a byly ustanoveny státní farmy. S pomocí Číny a zejména SSSR došlo k vybudování transmongolské železnice a roku 1960 byl vybudován Darchan. V 70. letech byl zprovozněn těžební kombinát na porfyrické rudy v Erdenetu, který funguje dodnes a velmi významně se podílí na mongolské ekonomice.

Moderní výstavba v hlavním městě Ulánbátaru

Demokratické Mongolsko

V prosinci 1989 začalo v Mongolsku protikomunistické hnutí a postupně se zvyšoval počet
demonstrací. Od 7. března 1990 zahájilo 10 disidentů protestní hladovku. Po několika měsících dohadů byly nakonec 29. července 1990 konány svobodné volby. Opozice ale neměla dostatek sil k ovládnutí parlamentu a volby vahráli opět komunisté, začali ale spolupracovat na reformách.

Prvním větším úspěchem opozice bylo zvolení Punsálmágína Očirbata prezidentem v roce 1993. První vítězství opozice v parlamentu nastalo až v roce 1996 a dodnes jsou síly v parlamentu prakticky vyrovnané.